Obec Bukovany leží 10 km východním směrem od Olomouce v nadmořské výšce 263 m. Má kolem 700 obyvatel. Poprvé je zmiňována už v roce 1131, kdy olomoucký biskup Jindřich Zdík vysvětil nový kostel sv. Václava a Bukovany připadly právě tomuto olomouckému svatostánku darem. Později patřila část obce olomouckému knížecímu hradu a sloužila k vydržování královských lovčích. Roku 1223 byly Bukovany zproštěny povinnosti platit zemské poplatky a roku 1239 moravský markrabě Přemysl, pozdější král Přemysl Otakar II., daroval Bukovany Viktorinovi, synu Bludovu. Nicméně nakonec se celá obec dostala do držení olomouckých biskupů a zůstala jim až do roku 1848, kdy bylo v českých zemích zrušeno poddanství. Zlou dobou byla pro Bukovany, jako ostatně pro většinu zdejších obcí i měst, třicetiletá válka, kdy se počet obyvatel vsi podstatně snížil. Zajímavé je, že po skončení všech válečných hrůz, kdy obyvatel začalo zase pozvolna přibývat, ubýval počet velkých gruntů a místo nich vznikaly grunty středního rozsahu.

Nejstarší známé pečetidlo obce je z roku 1649 a je na něm vyobrazen strom připomínající nejspíš vrbu. Je ale pravděpodobné, že mělo jít o buk, aby bylo vystiženo jméno obce. Koncem roku 1997 se Bukovany rozhodly pořídit si výstižný heraldický znak a prapor. Oba symboly měly vyjadřovat jak název obce, tak její historii. Byl tedy zvolen zelený štít, symbolizující zemědělství, a v něm zlatá větévka buku se dvěma listy a dvěma bukvicemi. V červené horní části štítu jsou tři stříbrné kužely ze znaku olomouckého biskupství. Podobně je řešen i prapor. Samostatnost získala obec Bukovany 24. listopadu 1990 vyčleněním z obce Velká Bystřice.