Historie městské části Černovír
Černovír, městská část Olomouce s cca 1000 obyvateli, leží 2,5 km severně od centra Olomouce na levém břehu řeky Moravy. První zmínka o Černovíru je z roku 1249 pod latinským názvem Crivinir, německy Tzernowier. Dnešní název se ustálil až v 17. století. Lidé se zde usazovali odpradávna, především rybáři, neboť řeka jim dávala obživu. Během staletí byl okolní neprostupný lužní prales díky pilným rukám černovírských zemědělců kultivován, přeměněn na zemědělskou půdu, pole a pastviny.
Ves patřila nejprve nižší šlechtě a zemanům. Od roku 1429 je ves vedena mezi poddanskými statky premonstrátského kláštera na Hradisku a v jeho majetku zůstala až do roku 1784, kdy byla kanonie Hradisko zrušena. Za opata Kašpara byla Černovíru v roce 1556 přidělena obecní pečeť a na ni dvě parmy v síti. Samostatnou obcí v čele se starostou a radními se Černovír stal až v roce 1850. Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1919 a zřízení Velké Olomouce se Černovír i s Klášterním Hradiskem stal jedním z městských předměstí.
Roku 1857 byl na pravém břehu Moravy postaven dosud zachovalý fort č. XXII jako součást olomoucké pevnosti, dnes jediný pevnostní objekt v České republice s funkčním padacím mostem. Vedle něho byla postavena vojenská střelnice. Na konci II. světové války bylo 2. května 1945 dovezeno na černovírskou střelnici 21 přerovských občanů, kteří povstali v Přerově proti německým okupantům a s nimi 2 olomoučtí občané, byli mučeni a nakonec zastřeleni. Obětem byl v roce 1946 postaven u střelnice pomník.
Význam Černovíra pro město Olomouc stoupl na počátku 20. století. Město hledalo další zdroje pitné vody a tento zdroj byl nalezen na rozhraní obcí Chválkovice a Černovír. Městská parní vodárna byla otevřena roku 1889 a v říjnu 1972 byla uvedena do provozu nová úpravna vody a čerpací stanice. Ještě do 1. světové války byl Černovír elektrifikován, postaven železný most přes řeku Moravu a provedena její regulace. Veřejné osvětlení bylo realizováno v roce 1923 a autobusové spojení s městem v roce 1927.
Obecná škola vznikla roku 1876 a byla česká. Její historie je významně spjatá s pětatřicetiletým působením vlasteneckého řídícího učitele Eduarda Peřiny, po němž je v Černovíře pojmenovaná ulice. Také kulturní a osvětová činnost se zdárně vyvíjela. Založen byl pěvecký spolek, Sokol, divadelní ochotnický spolek a tělovýchovná jednota.
Na území Černovíra se nacházejí mnohé památky. Je to především impozantní barokní komplex Klášter Hradisko, nazývaný podle podoby s královským palácem v Madridu Moravským Escorialem. Na Frajtově náměstí stojí kostel Československé církve husitské Prokopa Holého z roku 1940 a vedle něj památník obětem světových válek. Na Petřkově ulici je kaple Navštívení Panny Marie z roku 1842 se zvonicí, na Polní ulici stojí renesanční boží muka z počátku 16. století. Na domě v Jablonského ulici je osazen barokní kamenný erb opata Bönische a na téže ulici najdeme barokní sloup Nejsvětější Trojice z poloviny 18. století.
Kulturní památkou se stal unikátní vojenský hřbitov z roku 1864, ve kterém byli v době 1. světové války společně pochováváni vojáci různých vyznání: křesťané, židé, pravoslavní i muslimové. Jsou zde uloženy ostatky více než 4000 vojáků 13 národností.
Na budově Sokola za ulicí U Stavu je pamětní deska se jmény obětí světových válek z řad členů Sokola, na domě v Heydukově ulici č. 51/4 je umístěna pamětní deska letců, bratrů Čtvrtlíkových, kteří bojovali za 2. světové války v Anglii.
Během uplynulých 100 let postihly Černovír velké povodně v letech 1914, 1917, 1920, 1938, 1946 a 1981. Žádná ale nebyla tak ničivá jako poslední v červenci roku 1997, kdy bylo zdemolováno 75 budov. Velká voda změnila Černovír k nepoznání, ale obec žije dál, něco zmizelo navždy a nové přibylo.
Zdroj fotografií starých pohlednic: www.fotohistorie.cz