Historie městské části Neředín

Neředín, r. 1902 Katastru Neředína vévodí Tabulový vrch. Vždy byl důležitou kótou, zejména z historického a vojenského hlediska. Je to vlastně přesně neurčitelná náhorní plošina. Takzvaný Tabulák má své nejvyšší místo 49°35'12,51''N a 17°12'59,948''E. Nadmořská výška je udávána různými zdroji různě. Tento význačný bod bohužel není nijak vyznačen ani historickou tabulkou, natož triangulační značkou.

Od nejstarších dob zde vždy bylo osídlení, archeologické nálezy jsou četné. Přelomový a unikátní objev Archeologického centra z roku 2001 dokazuje, že v období markomanských válek se římské legie dostaly až na Tabulový vrch a zřídily zde vojenský tábor (více na www.rimanevolomouci.cz). Tato skutečnost je potvrzena mezinárodním týmem specialistů. Dříve se totiž mělo za to, že hranice zamýšlené římské provincie Markomanie měla probíhat jižnějším Brněnskem. Římané pádili spíše na západ do civilizovanějších končin, které chtěli kolonizovat a "uchránit" tak před vznikajícím a šířícím se křesťanstvím. V jedné z pověstí o založení města se traduje, že to tu navštívil i sám veliký Julius Caesar.

Kolonizace později probíhala naopak směrem ze západu. Usadilo se zde v Neředíně a vůbec na Moravě tisíce německy mluvících osadníků. Tím se sice prý zkvalitnil genetický fond, ale poměr složení obyvatelstva se na dlouhá staletí proměnil výrazně ve prospěch Němců. To se změnilo až odsunem po 1. a 2. světové válce. Pamětníci sdělovali, že "Němke vokolo Holomóca chodile oblečeny jako iny Hanačke", čímž byl myšlen krásný hanácký kroj.

Koncem 18. století, v časech, kdy císařovna Marie Terezie a císař František II. chtěli za každou cenu udržet celistvost habsburské monarchie, se Rakousko muselo bránit expanzím Pruska. Vypukla Sedmiletá válka a kolem celé Olomouce bylo vybudováno ve dvou fázích opevnění a obranný fortový věnec (více zde a zde). Nejdříve však ze západu. Z 11 zachovaných pevností se nachází v Neředíně Fort č. XV. 

Vždy zde byl dostatek vody pro početnou posádku, v každé pevnosti byla vydatná studna. Kolem celé Olomouce byla zrušena v šíři asi jednoho kilometru všechna zástavba, aby vzniklo rozsáhlé volné předpolí. Takže i celý Neředín byl srovnán se zemí, aby se nepřítel Prušák nemohl skrývat a byl hezky na dostřel. Vše skončilo roku 1866 příměřím. Ještě před Prusko-rakouskou válkou, v roce 1853, se konaly v Olomouci největší manévry. Císař bydlel v arcibiskupském paláci, rovněž tak ruský car Mikuláš a další potentáti z Anglie nebo baroni Rotschildové.

Neředín, r. 1930 Po zrušení olomoucké pevnosti roku 1886 se město začalo rozrůstat na všechny strany, "za hradby", takže původní hřbitov U Dřevěného zvonu se ocitl uvnitř města, což už roku 1773 zakázal Josef II. Nový hřbitov - Ústřední - byl otevřen 1901. Měl a má katolickou, evangelickou a židovskou kapli. Jsou zde i kameny z nejstarších dob, jeden z nich zdobí hrob zakladatelů Olomouckého spolku muzejního Havelky, Wankela a Wurma. Návštěva hřbitova je jako procházka historickým parkem.

Elektrická dráha - tramvaje vozí olomoucké občany od roku 1899, ihned po Praze. Původní konečná byla na Pražské ulici, pak až u letiště. V současné době je u krematoria, startu naší trasy. Tímto měla vesnice Neředín, jediná v Rakousku-Uhersku, zastávku tramvaje. České noviny ze závisti hodlaly tento rakušácký výdobytek bojkotovat, nabádaly česky hovořící občany, aby elektrickou dráhu zdržovali. Bylo mnoho kolizí s koňskými povozy, trakaři i chodci.

Nejvýznamnější událostí z místní historie bylo zřízení vojenského cvičiště roku 1900, ohraničeného topolanskou silnicí a hněvotínskou cestou. Kopečkovitý Neředín se báječně hodil. C. a k. Ministerstvo války roku 1905 vydalo výnos a 1906 byla podepsána smlouva mezi stavebním erárem a vlastníky katastrů v Neředíně, Hněvotíně a Nové Ulici. Místní zavedení zemědělci přišli třeba i o všechnu půdu a dobytek. Byli sice odškodněni, ale za 1. světové války padla měna, takže tento pakt byl pro ně likvidující. Tabulový vrch byl zplanýrován a mírně navršen. Z radnice se konšelé mohli kochat novým cvičištěm pozlaceným pampeliškami.

Když se po cvičišti přestali prohánět vojáci a vojenští koňové, přišli aviatici a vzniklo civilní letiště. První letadlo zde startovalo již 1910, Ing. Kašpar se udržel ve vzduchu celých 6,5 minuty. K této slávě se z celé Moravy sešlo na 30 000 lidí. Po rozpuštění rakousko-uherské armády se na neředínském letišti soustředili čeští letci v prvních plucích Československé armády. T. G. Masaryk zde vykonal přehlídku, vzlétla 3 letadla. Místní Němce, kterých bylo ještě v této době dobře polovina všech Neředíňáků, tyto české vzmachy tuze hnětly.

V Neředíně také v roce 1937 započal Jan Antonín Baťa jako představitel obrovského obuvnického koncernu svou civilní cestu kolem světa za obchodem. Start byl sice v Otrokovicích, ale 1. pilotem byl fenomenální neředínský rodák Josef Engliš, původně letecký mechanik z firmy Letov na Šibeníku. Let trval 4 měsíce, před každým ze 43 přistání si byznysmeni oblékli smokingy a šli jednat s jim podobnými v metropolích všech kontinentů.

Poslední vojáčci zde byli Rusáčci, jejichž helikoptéry rušily spánek i život nejen v Neředíně, ale v celé Olomouci. Celý prostor letiště i okolí zaneřádili a zohavili. S následky se potýkáme dodnes.

Zdroj fotografií starých pohlednic: www.fotohistorie.cz

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

int(18)

Novinky

  • Inspirující Olomouc: V čem je poslední etapa protipovodňových opatření prospěšná?

    8.8.2019

    Loyka Jedna z velkých investičních akcí posledních let, II. A etapa Protipovodňových opatření Olomouc, byla nominována do soutěže Adapterra Awards. Tato soutěž hledá co nejvíce inspirativní řešení různých staveb, které mohou pozitivně ovlivnit své okolí a reagují na klimatické změny. Budování protipovodňových opatření ve městě je nutností, navíc ale může plnit i právě takové funkce, které reagují na změny klimatu. O těchto přínosech hovoří Petr Loyka, vedoucí odboru životního prostředí olomouckého magistrátu.

    "Vytvořili jsme místo, kde stojí za to jít a dotknout se řeky," říká v rozhovoru.

  • Projekt Do přírody ve městě shání dobrovolníky

    18.6.2019

    Přátelé, kamarádi, milí dosavadní spolupracovníci na projektu Do přírody ve městě

    a také všichni noví zájemci o zapojení do projektu!

    Jak jistě mnozí víte nebo si vzpomínáte, v roce 2014 odstartoval náš projekt „Do přírody ve městě“. Jeho cílem bylo na předměstích Olomouce vytýčit nenáročné vycházkové příměstské trasy pro individuální turistiku, které začínají a končí u zastávek MHD. Trasy spojují drobné historické a kulturní památky okrajových částí města s přírodou, která na ně navazuje. 

    Na projektu spolupracovalo 16 dobrovolníků, kteří vyrazili do terénu, zjistili, co se tam nachází, vymysleli trasy a jednotlivá zastavení popsali a nafotili  podle jednotného zadání. Z toho vznikl web www.prirodavemeste.cz (od loňského jara v současné grafické podobě), na počátečních a koncových zastávkách MHD jsme ve spolupráci s dopravním podnikem osadili cedule s popisy tras a informacemi o projektu. Všechny  trasy, vhodné pro půldenní výlety,  jsme organizovaně prošli, některé i vícekrát, a to hlavně ve dvou letech následujících. Projekt potom na nějakou dobu "zamrzl", nic nového se nedělo ani nevymýšlelo.

    Po několika pokusech se nyní konečně podařilo najít společnou řeč s městem, které nám poskytlo peníze na dodání aktualizovaných dat, díky čemuž vznikne brožura propagující myšlenku projektu a s popisem jednotlivých tras.

    Jak se do toho můžete zapojit i vy, najdete zde. Jsme rádi za každého pomocníka!

« Novější | Starší »

Banan-maly Trasy projektu "Do přírody ve městě" byly zpracovány a uvedeny v život v roce 2014 díky práci dobrovolníků - členů a příznivců olomouckých Přátel přírody - a za finanční a věcné podpory statutárního města Olomouce a Dopravního podniku města Olomouce, a. s. Revize a aktualizace tras proběhla v roce 2019. Mapové podklady byly použity z www.openstreetmap.org. Webhosting BANAN.cz.

Věnováno památce Ing. Jiřího Hambálka.