Historie městských částí Radíkov a Svatý Kopeček

Historie městské části Radíkov

Kdy bylo toto území (nepochybně kdysi zalesněné) přeměněno na kulturní půdu a kdy zde vznikla osada, zůstane již asi navždy tajemstvím. Nepřímý doklad hovoří o roce 1260. Její prokazatelnou existence dokazuje poprvé až latinská listina z r. 1365, která ji zná pod názvem Radyekow, neříká však komu patřila, dokonce ani jestli šlo o vesnici, či pouhý statek na samotě.

Kdybychom uvěřili pozdějšímu kronikářskému záznamu z kláštera Hradisko vztahujícímu se k událostem za opata Roberta v letech 1243 až 1269, našli bychom vysvětlení, že zmíněný opat koupil Radíkov za 100 hřiven spolu s částí vsi Droždín od droždínského vladyky Předbora. Vladyka Předbor , syn Ratmírův je historickou osobností (připomíná se r.1239), skutečně žil i opat Robert. Ale přece jen je to zpráva pouze "z druhé ruky". Listinné dokumenty chybí. Ještě v roce 1578 byl vydán poněkud kuriózní list se stížností moravského tribunálu, že Radíkov nebyl zapsán v zemských katastrech a neplynuly z něj tedy žádné daně. Zůstal prostě ještě v 16.století utajen!" Více...

Historie městské části Svatý Kopeček

Svatý Kopeček, r. 1905 Ještě v 17. století byla oblast pokryta lesem. Mezi lety 1629 a 1632 zde nechal olomoucký měšťan a obchodník s vínem Jan Andrýsek postavit mariánskou kapli, jejíž správy se ujal klášter Hradisko. Už v roce 1654 však byla zničena švédskými vojsky. Zásluhou kláštera byla vzápětí obnovena a v letech 1669–1679 přestavěna na větší kostel, k němuž byla ještě po roce 1712 přistavěna boční křídla a další objekty. Už dříve zde byl i špitál sv. Norberta nebo poutní dům, ten však 28. září 1705 vyhořel, přičemž během požáru zahynulo 121 poutníků. Nad jejich hrobem byla roku 1718 postavena kaple sv. Barbory. Chrám Navštívení Panny Marie se postupně stal cílem procesí ze širokého okolí a kolem něj a zde zřízeného hospodářského dvora vyrostla malá osada. Němečtí osadníci jí říkali Heiligenberg nebo Mariendorf, Češi kromě Svatého Kopečku také Svatá Hora. Více...

Historie obcí Dolany a Samotišky

Historie obce Dolany

Dolany, r. 1902 Nejstarší písemná zmínka o Dolanech  ( Demetrius z Dolan jako svědek na darovací listině české královny Konstancie ) pochází z roku 1235. V roce 1355 prodávají místní zemané z rodu Racka z Dolan větší část obce majiteli bouzovského hradu a panství Benešovi z Wildenberka a roku 1368 se dostává do jeho vlastnictví prodejem Alžběty Rackové z Dolan i zbývající část majetku dolanských zemanů.

K roku 1373 se datuje první písemná zmínka o faráři (potažmo farnosti, faře a farním kostele) v Dolanech. Dědičné fojtství (rychta) je zaznamenáno roku 1378. Do majetku kartuziánů jsou dány Dolany s Tovéří a dalším zbožím nově založenému klášteru v Tržku u Litomyšle v roce 1379 a o sedm let později souhlasí olomoucký biskup a kapitula s přestěhováním kartuziánského kláštera do Dolan, tehdy se datuje i zahájení výstavby zdejšího kláštera "Vallis Josaphat" na okraji vesnice. V roce 1388 sem přichází první kartuziáni pod vedením převora Štěpána z Tržku, v následném roce jsou Dolany vloženy do zemských desek ve prospěch kartuziánů, přičemž páni ze Šternberka si ponechávají ochranný dohled nad klášterním panstvím i patronátní právo nad klášterním kostelem dolanských kartuziánů, jehož slavnostní vysvěcení proběhlo roku 1409. Převorem zdejšího kláštera se stává Štěpán z Dolan.

V období husitských válek byl v únoru roku 1425  kartuziánský klášter dobyt a obsazen husity. Na podzim téhož roku byla dolanská kartouzka zbořena a kartuziáni se usazují v Olomouci. V roce 1594 postupuje správu nad panstvím kartuziánů spolu s patronátním právem nad farním kostelem kníže Karel z Münsterberka, majitel šternberského panství, Jáchymu Pivcovi z Hradčan, který roku 1600 vše postupuje Karlovi z Lichtenštejna. V období stavovského povstání  - roku 1619 byl majetek olomouckých kartuziánů zkonfiskován, následně roku 1638 postupuje kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna kartuziánům správu nad jejich panstvím i patronátní právo nad farním kostelem. Více...

 

Historie obce Samotišky

Samotišky, r. 1950 Jméno Samotišek se poprvé vyskytuje v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, pořízené v roce 1141. Touto listinou se ohlašuje přenesení biskupského sídla do nového chrámu svatého Václava. Zdík dal zapsat vše, co ke kostelu v té době patřilo a je kostelu podřízeno a je zde zmínka i o dvou poplužích ve vesnici Samotišky. Je však téměř jisté, že osídlení u nás bylo již zhruba v 9. století. Do roku 1977 zde byla velmi dobrá, poměrně velká cihelna. Při těžbě cihlářské hlíny byly objeveny zbytky slovanského sídliště. Lze tedy existenci obce předpokládat už v té době, kdy končilo u nás zakládání rodových sídel - vesnic.

V minulosti obec prožívala své klidné i bouřlivé doby. Dík blízkosti velkého města se jí úzce dotýkaly i události olomoucké - obklíčení Olomouce vojsky Pražanů, dobytí kartuziánského kláštera v blízkých Dolanech Husity v roce 1425, obsazení švédskými vojsky v letech 1642 až 1650 apod. Více...

Zdroj fotografií starých pohlednic: www.fotohistorie.cz

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

int(24)

Novinky

  • Neshánějte letenky ani lodní lístky. Do Nového Světa dojdete zakrátko pěšky

    15.5.2016

    Novysvet_009 Květnovou vycházkou jsme pokračovali v seznamování se s trasami projektu Do přírody ve městě. V úterý 10. května jsme se vydali od Šantovky podél místních vodních toků do olomoucké městské části Nový Svět.

    Než jsme si prohlédli její památky, pokochali jsme se přírodou kolem řeky Moravy, a pak na Novém Světě si kdo chtěl, opekl něco dobrého na zub v hospůdce Na Hřišti, kde nám dali k dispozici ohniště. 

    Průvodkyní nám byla Marcela Dosedělová, která tuto trasu pro projekt zpracovala.

    Trasa vycházky, na kterou se můžete vydat i vy sami. My jsme ji tentokrát ale šli v protisměru. Fotky z vycházky najdete tady...

  • Jak jsme zatměli u kyselky

    22.3.2016

    Cernovirska_kyselka Letošní první vycházka, na níž seznamujeme účastníky s trasami projektu Do přírody ve městě, směřovala ve čtvrtek 17. března odpoledne do typických hanáckých vesnic Týnečka a Chválkovic. Průvodcovství se ujala Jana Votroubková, která tuto trasu předloni zmapovala a nafotila.

    Sešlo se nás třináct, ale vůbec jsme se necítili nešťastně. Překvapilo nás, jaké pěkné výhledy se nabízejí na Olomouc nebo i Svatý Kopeček z polí mezi Týnečkem a Chválkovicemi. Na fort č. II a unikátní technickou památku, parní vodárnu z roku 1889, jsme mohli nahlédnout jen přes plot a ti, co v ní ještě nikdy nebyli uvnitř, si přislíbili nápravu. Třeba při Dnech evropského kulturního dědictví.  

    Kochali jsme se a kochali, posléze i západem slunce, takže v lese mezi slatiništi cestou k Černovírské kyselce nás zastihla tma. Naštěstí naše průvodkyně, ostřílená cestovatelka, byla vybavená a posvítila nám čelovkou. Kyselka je v lese dobře utajená, kdo alespoň přibližně netuší, kde se nachází, bude ji sám hledat těžko. Alespoň tak mi to v té tmě připadalo. Hrníček na načerpání vody u ní nechybí, my však byli vybaveni vlastními petkami. A tak seznámeni s místními památkami a osvěženi kyselkou jsme se za tmy, ale spokojeni rozjížděli domů.

« Novější | Starší »

Banan-maly Trasy projektu "Do přírody ve městě" byly zpracovány a uvedeny v život v roce 2014 díky práci dobrovolníků - členů a příznivců olomouckých Přátel přírody - a za finanční a věcné podpory statutárního města Olomouce a Dopravního podniku města Olomouce, a. s. Revize a aktualizace tras proběhla v roce 2019. Mapové podklady byly použity z www.openstreetmap.org. Webhosting BANAN.cz.

Věnováno památce Ing. Jiřího Hambálka.