1. zastavení: Frajtovo náměstí

Autobusem z centra města přijedeme na zastávku Frajtovo náměstí. Ta je východištěm také trasy po čtvrti Černovír, rozhlížet se po ní můžeme jindy. Z autobusové zastávky vyjdeme po ulici Heydukově kousek nazpět proti směru, odkud nás přivezl autobus, a přijdeme k Černovírskému mostu.

2. zastavení: Černovírský most

Most přes řeku Moravu postavila v roce 1999 DT výhybkárna a mostárna Prostějov. Imponuje zejména svou 15metrovou šířkou, ale i 10metrovou výškou oblouků, které jsou zavětrovány třemi mohutnými ondřejskými kříži. Je dlouhý 70 metrů. Přejdeme most a vydáme se doprava podél silnice do Chomoutova. Po asi 400 metrech nalevo vidíme vstup do areálu prvního fortu.

3. zastavení: Fort XXII Lazecký

Fort XXII byl v roce 1854 vybudován jen v zemním provedení, se zednickými pracemi se začalo až za rok. Stavba byla dokončena v roce 1856. Svým tvarem a konstrukčním provedením je fort XXII stejný jako fort XX, který uvidíme v Řepčíně. V době míru zde sloužilo 150 mužů, v roce 1866 během prusko-rakouské války zde bylo 220 vojáků. V současnosti je objekt v soukromém vlastnictví a je přístupný veřejnosti. Můžeme do něj na prohlídku. 

Pak se vrátíme kousek zpět po silnici a odbočíme doprava na užší silničku, po níž dojdeme k objektu střelnice.

4. zastavení: Střelnice a pomník popraveným hrdinům

Na vojenské střelnici bylo 2. května 1945 popraveno 21 Přerovanů, kteří byli vybráni mezi pozatýkanými po potlačení Přerovského povstání proti německým okupantům. Povstání odstartovala mylná informace o konci války, kterou rozšířil zdejší rozhlas. Proběhlo 1. 5. 1945 a bylo záhy potlačeno. Popravení byli pohřbeni hned po konci války, 14. 5. 1945, v přerovském parku Michalov, kde také stojí jejich pomník. Na místě jejich smrti, u černovírské střelnice, se ale na oběti také vzpomíná – pomník tu stál už od 50. let. Jeho současná podoba je z roku 1972, autorkou je Marie Bartoňková a pomník kromě 21 popravených Přerovanů připomíná i dva Olomoučany se stejným osudem.

Pokračujeme kousek rovně a druhou odbočkou doleva půjdeme po hranici mezi lesíkem a polem. Cesta nás zavede k přírodní památce Bázlerova pískovna, nacházející se po levé straně stezky. Je to z dálky viditelný hájek.

5. zastavení: Bázlerova pískovna

Přírodní památku Bázlerova pískovna najdeme mezi poli. Tvoří ji jezírko s břehovými porosty vzniklé těžbou štěrkopísků. Na něj navazují nedávno vytvořené louky s remízky. V této oáze uprostřed zemědělsky využívané krajiny můžeme spatřit čolky, ropuchy či užovky. Žije tu i kriticky ohrožená žába blatnice skvrnitá. Kdy a kde žil pan Bázler, podle nějž je místo pojmenováno, se nám ale zjistit nepodařilo.

Pokračujeme dále po pěšině a na křižovatce s cyklostezkou se dáme doprava. Po asfaltové cestě dojdeme ke stanovišti Hejčínských inline stezek u mostku přes potok.

6. zastavení: Most přes Mlýnský potok

Můžeme se na chvíli zastavit na mostku přetínajícím Mlýnský potok. Mlýnský potok je boční rameno řeky Moravy, které patří k životu Olomouce opravdu po staletí. Jeho název není náhodný - kdysi na něm totiž stávala celá řada mlýnů, třeba Lazecký, Nový (také Kadlecův) či Jakubský, a podle starých olomouckých pověstí zde žili i vodníci.

Pokračujeme doprava po asfaltové cestě podél Mlýnského potoka k dalšímu mostku a posléze nezpevněnou cestou přes rezervaci Plané loučky směrem k parkovišti u přírodního koupaliště Poděbrady.

7. zastavení: Poděbrady, občerstvení Terasa

Koupaliště tvoří dvě větší štěrkopísková jezera. Pláže jezer jsou písčité i travnaté, vstup do vody je pozvolný. Na severních plážích převažují naturisté. Pro návštěvníky, jež preferují koupání a opalování se v plavkách jsou pláže v jižní části pískovny. U jižního břehu je místo pro parkování. Na břehu jižního jezera je i občerstvení Terasa s celoročním provozem.

Jakmile jsme se osvěžili, můžeme pokračovat dále, po asfaltové silničce vedoucí z parkoviště směrem k silnici z Olomouce do Horky nad Moravou a k železniční trati.

8. zastavení: Řepčínské nádraží

Vlaky jezdí přes katastr Řepčína od roku 1883, kdy byla otevřena trať č. 275 z Olomouce do Senice na Hané a dále do Kostelce na Hané. To přivedlo do obce hospodářský rozvoj obce: v roce 1903 zde byla postavena Brochova továrna na výrobu chemikálií, po třech letech přesunutá do Hodolan a nahrazena výrobou vidlí a vozových náprav Františka Pospíšila. Tento závod byl vzápětí rozšířen o slévárnu šedé litiny, což dalo základ velkým Moravským ocelárnám a železárnám, jež do jinak zemědělské obce přivedly řadu dělníků a fungovaly i po znárodnění roku 1945. Od r. 1919 je původně samostatná ves Řepčín součástí Olomouce. Současná podoba železniční stanice pochází z let 1962 až 1973. 

Zde je možno putování přerušit a odjet ze zastávky MHD Řepčín, železárny (cca 250 m po silnici směrem do centra města). Jsme zhruba v polovině trasy.

U výpravní budovy se ze silnice do Horky odděluje zpevněná polní cesta, po níž vede cyklostezka č. 51A. Vydáme se po ní a po půl kilometru napravo uvidíme siluetu dalšího fortu, k němuž můžeme odbočit.

9. zastavení: Fort XX

Fort XX byl postaven v roce 1854 a je podobné konstrukce jako fort XXII Lazecký, který už jsme si prohlédli. V době míru zde sloužilo 150 mužů, ale v roce 1866 zde bylo dokonce 310 vojáků. V současné době je objekt v soukromém vlastnictví a funguje zde motorkářský bar. Možná vás pustí dál, když pěkně pozdravíte.

Od fortu se vrátíme na rozcestí, necháme cyklostezku odbočit doleva a sami pokračujeme rovně polní cestou ke Křelovu. Po asi půlkilometru na rozcestí u křížku pokračujeme rovně po asfaltové cestě mezi první křelovské domy. Ulicí Ke Kříži dojdeme na Sadovou ulici. Dáme se doprava a dojdeme na Lipové náměstí.

10. zastavení: Křelov – kostel sv. Jiljí na Lipovém náměstí

Křelovský kostel má velmi moderní vzhled, protože byl vystavěn teprve v letech 1991–93 podle návrhu polského architekta Jerzyho Pekaly na místě předešlé barokní stavby. Ta byla zdemolována r. 1963 kvůli závažným statickým poruchám a zanedbané údržbě. Připomíná ji kamenný kříž před hlavním průčelím kostela.

Z Lipového náměstí se vrátíme kousek zpět na ulici Sadovou a přejdeme průjezdní silnici vedoucí na Litovel. Ulicí Zahradní jdeme dále, přejdeme dálniční nadjezd a za chvíli se před námi objeví zdi Křelovského fortu.

11. zastavení: Fort XVII

Fort XVII Křelov byl vybudován v letech 1851 - 1854 jako jedna z prvních pevnůstek jihozápadně od Olomouce. Jeho hlavní vojenskou silou byl zemní val s těžkou dělostřeleckou výzbrojí. Dnes je v objektu umístěno muzeum historie olomoucké fortové pevnosti a restaurace. Reduit i kasematy si prohlédnete při komentovaných prohlídkách. Je také často využíván k různým kulturním a firemním akcím nebo svatbám.

Když jsme si třetí fort už užili, vyjdeme z jeho brány a dáme se doprava ke křížku, od kterého cesta pokračuje přes pole směrem k dálnici. Dojdeme k dalšímu křížku, kde se napojíme na křižující cyklostezku č. 6025A a směřujeme po ní lehce doleva přes dálniční nadjezd. Přejdeme dálnici a začneme se přes pole blížit k okraji městské části Neředín. Cestou přes pole mineme starou zemědělskou usedlost a přijdeme na parkoviště ke hřbitovu.

12. zastavení: Parkoviště u Ústředního hřbitova

Na parkovišti se nachází památník na římské osídlení Olomouce a na nedaleké autobusové zastávce se můžeme seznámit v obrazové podobě s tím, jak vypadalo zdejší vojenské ležení. Samotný areál hřbitova pak stojí za samostatnou návštěvu. My však budeme pokračovat za točnu tramvají podél cesty do Topolan. Po pravé straně silnice se za chvíli objeví zelení zarostlý areál posledního fortu naší vycházky.

13. zastavení: Fort XV

Fort XV byl v roce 1850 vybudován jen v zemním provedení a následně se v roce 1851 se začalo se zednickými pracemi. Stavba byla dokončena v roce 1853. Svým tvarem a konstrukčním provedením je fort XV stejný jako ten křelovský. V době míru zde sloužilo 90 mužů, v roce 1866 během prusko-rakouské války zde bylo 280 vojáků. V současnosti je fort v soukromém vlastnictví, některé části jsou ale volně přístupné.

Poté, co jsme si prohlédli neředínský fort, vrátíme se na konečnou tramvají.

14. Konečná tramvají v Neředíně 

Původní tramvajová trať se tímto směrem vydala hned v počátcích tramvajového provozu v Olomouci (1899), ale skončila zhruba u dnešní zastávky Šibeník. Až roku 1914 byla trať prodloužena k dnešní zastávce Hřbitovy. Tam byla trať zakončena výhybnou, která byla umístěna na náspu vedle silnice do Topolan. Roku 1923 byla tramvajová trať prodloužena až k letišti, ale roku 1953 byla trať k letišti zrušena a vznikla současná tramvajová točna Neředín, krematorium. Současnou podobu má tzv. neředínská větev olomoucké tramvajové trati od roku 2004.

Jsme na konci cesty. Můžeme zde unaveně padnout třeba do místní restaurace a taverny Rigani. Pokud jsme trasu šli celou, máme v nohou asi 14 kilometrů.

Příroda na trase a v okolí

Přírodní památka Bázlerova pískovna

Vyčištěnou pískovnu jako první zjara objevily různé druhy létající bezobratlých. Z ploštic na vodní hladině čile rejdí bruslařky, mnohem rozvážněji se po vodě a zabahněných březích pohybují vodoměrky. Jiným druhem dravých ploštic žijící ve vodním sloupci jsou znakoplavky, které využívají nápadné zadní nohy jako vesla. Pod vodní hladinou rejdí také různé druhy potápníků a vodomilů. Nápadným obyvatelem pískovny je vážka ploská, typická širokým blankytně modrým zadečkem. Samec často sedí na vegetaci poblíž vody, odkud vyráží odhánět jiné samce ze svého teritoria. Zjara se objevují také první snůšky žab, jde o skokana štíhlého. Později se začínají ozývat rosničky zelené. Z ocasatých obojživelníků zde žije náš nejběžnější čolek - čolek obecný. Ptáci pískovnu odjakživa využívali zejména v parných letních dnech jako zdroj pitné vody a ke koupeli. Přilétají sem hejnka strnadů obecných, čížků, stehlíků či dlasků. Stačí jen nehnutě a tiše sedět u pískovny. Ve stromech v okolí pískovny hnízdí špačci, ozývá se zde pochechtávání žluny zelené či flétnovitý zpěv žluvy hajní. V prudkém břehu pískovny má noru liška. Více...

Přírodní rezervace Plané Loučky

CHKO Litovelské Pomoraví

Mezi Mohelnicí a Olomoucí se řeka Morava vine jako modrá tepna širokou nivou. Její vody omývají ploché štěrkové náplavy, jež jsou domovem kulíků říčních a pisíků, a strmé břehy, kde své nory hloubí bobři či ledňáčci. Přirovnáme-li Moravu k tepně, pak srdcem oblasti jsou lužní lesy, které společně se systémem tzv. selských hrází plnily již od středověku také protipovodňovou funkci. Nejpozoruhodnějšími biotopy lužních lesů jsou bezesporu periodické tůně, ve kterých se na jaře vyskytují vzácní korýši - žábronožky a listonozi. Pro své mimořádné přírodní hodnoty zde bylo vyhlášeno několik maloplošných zvláště chráněných území (NPR Ramena řeky Moravy a Vrapač, PR Litovelské luhy), dále je třeba zmínit komplex mokřadních luk na samém okraji Olomouce (PR Plané loučky a Chomoutovské jezero - významná ornitologická lokalita). Více...